Jednou z věcí, které překvapují občany v Argentině nebo Turecku, je to, že jejich populistické vlády vždy hovoří o středních vrstvách a pomoci chudým, přesto však inflace stále roste, čím jsou všichni chudší.
Inflace je postupné oslabování kupní síly měny. Vlády budou k ospravedlnění inflace vždy používat různé výmluvy: prudký nárůst poptávky, „narušení dodavatelského řetězce“ nebo chamtivost špatných korporací. Většinou jsou to však výmluvy. Inflace je vždy peněžním jevem. Ceny rostou, protože nabídka peněz výrazně stoupá nad skutečnou produkci a poptávku po skutečných penězích.
Jak mohou existovat „komplikace v lodní dopravě“, které mohou vést ke 100% nárůstu nákladů, kdy odvětví lodní dopravy v roce 2019 disponovalo obrovskou nadměrnou kapacitou? Jak může někdo říci, že zemní plyn a ropa prudce rostou v důsledku narušení dodavatelského řetězce, když nabídka dokonale odpovídala poptávce? Realita je taková, že některé z těchto faktorů mohou vysvětlit malou část nárůstu cen, ale Global Food Index a Bloomberg Commodity Index nejsou kvůli těmto problémům na víceletých maximech.
V roce 2020 se stalo to, že masivní tvorba peněz uprostřed ekonomického zablokování vytvořila měnovou inflaci v nereplikovatelných a relativně vzácných zbožích a službách. Proč se to nestalo dříve? Stalo se. Už dříve jsme viděli obrovský nárůst cen aktiv. Inflace se vytváří tam, kde dochází k přebytku peněz, ať už jde o prudký nárůst kapitálu, vysoké výnosy na dluhopisových trzích nebo o vůbec nejvyšší ceny bydlení a množství soukromého kapitálu. Více peněz za stejný počet zboží. Kromě toho došlo ik masivní inflaci základního zboží a služeb. Ceny bydlení, zdravotnictví a vzdělávání výrazně stouply nad oficiální Indexu spotřebitelských cen (CPI).
Proč to teď tak agresivně prasklo?
Za prvé, masivní tisk peněz uprostřed uzamčení udržel ocenění aktiv na vysoké úrovni, ale začal také vytvářet toky fondů do omezených, takzvaných hodnotových sektorů. A co jsou „hodnotové sektory“? S/ to ty, které v posledním desetiletí trpěly nadbytečnou kapacitou a oslabujícím růstem poptávky. Takže více peněz proudilo do ropy, zemního plynu, dokonce i do uhlí nebo hliníku, kde průmysl v desetiletí levných peněz sužovala nadbytečná kapacita.
Inflace se neděje následující den, kdy vytisknete peníze. Je to pomalý proces postupného narušování kupní síly měny, který začal před lety a vyvrcholil šíleným rozhodnutím implementovat monstrózní politiky na straně poptávky (obrovské vládní výdaje a tisk peněz) uprostřed pandemického blokování.
Proč to vlády ignorují? Proč nejednají? Jistě je v jejich nejlepším zájmu udržet nízké ceny a
zaručit tím spokojenost spotřebitelů – voličů. Odpověď je jednoduchá: protože vlády jsou největšími příjemci inflace. Mají větší tržby z nepřímých daní a jejich prudce rostoucí dluh pomalu eroduje inflace.
